3. bitevní pluk, který byl formován od září 1944, měl ve výzbroji Il-2m3 též nazývaný "Šturmovik" a Němci "Černá smrt". Bylo nutné aby slovenští letci, kteří tvořili jádro jednotky, se přeškolili na modernější techniku co nejdříve. Brig. gen. Heliodor Píka 23. 3. 1945 mohl oznámit sovětskému velení, že výcvik byl dokončen a že pluk může být nasazen do bojů na frontu Pluk tvořily tři perutě po dvanácti strojích a velitelský roj o čtyřech letounech. Velitelem 3. bitevního pluku byl major Mikuláš Guljanič ( na fotografii vpravo spolu se svým náčelníkem štábu štábním kapitánem Navrátilem).
Po posledních prověrkách 30 Il-2 přelétlo na bojové letiště Poremba společně s 18 stíhačkami La-5FN pod velením známého majora Františka Fajtla. Bojové akce v Ostravské operaci byly zahájeny 14. dubna 1945, kdy naši letci útočili intenzívně na nepřátelské linie pumami a neřízenými raketami. Nechci podrobněji popisovat bojovou činnost, ale je potřeba říct , že všichni letci v bojích o Ostravu obstáli, i když 3. bitevní pluk zaznamenal i ztráty. Bojové lety skončily 2. května 1945.
Ještě bychom se zastavili u označení československých šturmoviků. Vlastní kamufláž odpovídala sovětským zvyklostem. Určité odlišnosti se dají vysledovat v barevném označení číslice na směrovce. Dá se předpokládat, že číslovka, která začínala jedničkou, byla červené s bílým lemem. Ostatní čísla rozhodně nebyla červená, ale snad modrá s bílým lemem. Zdá se letouny s číslicemi začínajícími nulou byly přiděleny velitelům letek. Ještě jsou zprávy, že 1. peruť měla stroje jejichž číslovka začínala jedničkou, 2. peruť dvojkou a 3. peruť trojkou a čtyřkou. Dobové fotografie neukazují nic co by svědčilo o dalších odlišnostech proti běžným schematům.